Soudní dvůr EU dne 11. července 2019 rozhodl předběžnou otázku v rámci sporu mezi českými cestujícími a společností České aerolinie.
Spor se týkal nároku cestujících na kompenzaci za zpoždění letu v případě, kdy část letu zajišťoval dopravce, na kterého se nevztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 261/2004, tedy který není tzv. dopravcem Společenství. V tomto konkrétním případě šlo o leteckou společnost Etihad Airways, která měla zajišťovat navazující let z Abú Dhabí do Bangkoku, jež měl ale zpoždění přes 8 hodin.
Soudní dvůr následně rozhodl tak, že v případě letu s mezipřistáním sestávajícího ze dvou úseků, na něž byla učiněna jediná rezervace, a směřujícího z letiště umístěného na území členského státu na letiště umístěné ve třetí zemi přes letiště v jiné třetí zemi, může cestující, který do cílového místa určení dorazil se zpožděním v rozsahu tří hodin nebo více majícím původ ve druhém úseku letu provozovaném v rámci dohody o sdílení kódů dopravcem se sídlem ve třetí zemi, uplatnit svůj nárok na náhradu podle tohoto nařízení vůči leteckému dopravci Společenství, který provozoval první úsek letu.